Vcera 19.1.08 jsme byli v Angoru a aby to nebylo jen tak pojizdeli jsme v nem za naproste tmy. Do chramoveho komplexu jsme puvodne ani nechteli, pouze se projet na odobe damske esky, kterou jsme zapujcili za dva $ na den. Cesta ze probihala v rozvlacnem tempu az do doby, kdy nas na frekventovane silnici asi ve ctyri hodiny odpoledne zastavil maly pan v kosili s napisem police a rekl nam, ze dal jet nesmime.Optal jsem se tedy proc a on odvetil, ze po teto silnici mohou poze cambodian people. Otocili jsme se a lesikem projeli na druhou soubeznou silnici v pravde horsi kvality a za zvuku permanetniho treni lozisek v zadnim naboji jsme putovali kupredu. Nu a co se nestalo, na dohled pres vodni hladinu se rozprostiral hlavni chram angoru a po prave strane take budka, ze ktere vybehla pani s napisem police a chtela videt listky, na to jsem vytahl mapu a pozadal jsem ji o lokalizovani. Nacez pichla do mapy a odesla opet dlit do budky. Zda se, ze turista se k Angoru bez listku nesmi ani priblizit a tento okruh je jiste tak pet km od vlastniho chramu ve smeru od siem ripu. Ve snaze majit cestu zpet jsme do chramoveho komplexu vnikli, nacez se zacalo serit, ale to jen atmosferu umocnovalo. Jenze slunko v techto koncinach zapada rychle a nas zastihlo na rovnych silnickach, propletajicich se mezi ruinami. Nastesti jsem se vzdy mohl spolehnout na moji vnitrni srelku. Serilo se kvapne ale vnitrni kompas slapal jako hodinky, nikolivek osvit kola, dynamo odmitalo budit vynuti. Tma jiz byla naprosta v dzungli rval hmyz a zvirata selestila za vsech stran, stejne tak selestil i zadni naboj esky, kde se loziska pohybovala mimo urcene drahy. Snazil jsem se napodobit sovu, ale to jen vyprovokovalo nejake lesni zvire k odpovedi a tak jsem toho hned zanechal. Cesty prestaly byt podle pravitka, kroutily se. Nacez jsem zjistil, ze vnitrni kompas zacina kolabovat. A ted babo rad, babo rad pomyslel jsem si a zaroven to i rekl N. Nu nic, je potreba zapojit intuici odhad a viru, tma jiz byla takova, ze by si do ni clovek ustlal i s eskou, ale nastesti se obcas kolem prohnal nekdo na fichtlu a ozaril nam delsi usek, obcas mezi stromy prosvitalo jasne hvezdne nebe.Sestra se drzela za mnou a po celou dobu jsme dukladne proverovali nasi vzajemnou polohu. Ona vzkriknutim ja te nevidim dostavala odpoved ja te slysim. Nahle jsme kamennou branou vjeli na prostranstvi, kde nebe melo sanci prostor trochu vice prozarit, ale hle, cesta se delila. A ted babo rad, pomyslej sem si a zaroven to i rekl. Vydali jsme se tedy doprava, ale vzhledem k tomu ze vnitrni kompas nereagoval, bylo otazkou casu, kdy zacneme mit obavy o spravnosti nasi volby. Ted babo rad a vskutku zdalky zacal prostor pred nami prosvetlovat fichtl a na nem cela rodina. Pani nas se smichem otocila nazpet a my se vydali vstric uplne stejne tme, ale v opacnem smeru. Nahle se podel cesty v lese zacali zjevovat svetelka osvetlujici drevene chyse a cely ten vyjev na mne zapusobil, jako letni chatova osada v Kersku, nebo nocni pohled na chatovou osadu v Revnicich. Pred nami byl jeden z nejsvetlejsich bodu v lese a tak jsme se jak nocni mury vydali k nemu. Ve skutecnosti se nam naskytl mysticky pohled na sediciho budhu v nadzivotni velikosti, ktery byl nasvicen sporadicky umistenymi zarovickami, jakymi se zdobi vanocni stromecek. Kolem budhy chodil v te tme mnich a tak jsem ho pozadal o radu. Pak nas jiz cekal navrat do mesta, kdy nam ochotni ridici fichtlu cas od casu delali kratke doprovodne cesty a svitili do te doby nez je nase pomale tempo zacalo obtezovat. Minuli jsme ozareny hlavni chram, kde si v okoli mistni omladina delala nocni program, projeli okolo strazni budky, ze ktere pred tremi hodinami vybehla ona zena a ja zjistil, ze moje vnitrni strelka opet zacala neomylne ukazovat.