Jak jsem si V Phnom penhu vyrizoval vizum.Moje zdeseni v Phnom Penhu se melo stupnovat, protoze jsem se rozhodl, ze si zaridim na Thajske ambasade vizum, na ktere bych posleze odjel autobusem do Thajska a jak jsem se spetl. Po prijezdu do Phnom Penhu jsem vyrazil zavesen na subtilnim omlacenem motocyklu a vezen muzem s voskovou kuzi a tremi zuby v horni celisti smerem k Thajske ambasade. Ocekaval jsem obdobnou proceduru jako u nas ci kdekoli jinde , ale vzhledem k tomu, ze Kambodza nema uplne dobre sousedske vztahy s Thajskem a podle nejakeho kambodzana meli pred tremi mesici ozbrojeny stret pri kterem zemreli tri vojaci, tak je vse jinak. Do samotne budovy ambasady nelze nijak proniknout, pouze u vstupni brany je zaprasene vydejni okenko, ktere pusobi spise jako pruzor vratneho nez cokoli jineho, tam samozrejme nikdo nesedel. A tak jak to uz je v Kambodzi zvykem se mne ujali hodni lide. Vse se odehravalo na chodniku pred ambasadou a o to to bylo vice znepokojive, protoze to postradalo jakykoli punc oficiality, ktery bych pri predavani jedineho cestovniho dokladu, ktery na cestach mam ocekaval.A uz zacal rej,kdy kolem mne krouzil trojzuby motorkar a tri policiste, alespon podle uniforem, bohuzel mela kazda jinou barvu a tak jsem se popravu mohl domnivat, zese jedna o policii modni. Do toho vseho se pripletl nejaky kolemjdouci,ktery neco hulakal, ale nevydrzel to dlouho a odpadl jako prvni. Modni policista za kostrbateho prekladu tuktukare sdeloval, ze mu mam pas odevzdat a zitra si pro nej odpoledne prijit a jiz v nem udajne bude vizum, zaroven huhlal neco o 35 $, nasledne pro potvrzeni sve funkce vytahl zlutou umulousanou obalku prevazanou motouzem a rozeviral pred myma zdesenyma ockama cizi pasy, konkretne pas nejakeho cernocha podle fotky, ve kterem bylo vlozeno 40$. Policiste se poruznu menili v poradi ve kterem halekali, vselijak se osivali a hulakali jako certi. Nahle pred ambasadou jiz neslo o proste udeleni viza jehoz udeleni je zalezitost jednoho odpolene, ale zacala drazba a ja mel byt drazitel. Certi hulakali fifty, fifty a to uz jsem svuji zesinalou zelenozlutou tvar upinal k uprku. Nacez si ruzovy policista vsiml mych obav a na papirek smolil jakesi znaky, svoje jmeno a telefoni cislo udajne.Obratil jsem sve zdesene a nevricne oci k odchodu.Sice jsem nemel vizum, ale alespon jsem byl drzitelem pasu. Utikal jsem zhnusen tim rejem zlocinneho syndikatu do zaprasenych ulic Phnom Penhu, co bude dal, co bude nasledovat?