Jak jsem si V Phnom penhu vyrizoval vizum.Moje zdeseni v Phnom Penhu se melo stupnovat, protoze jsem se rozhodl, ze si zaridim na Thajske ambasade vizum, na ktere bych posleze odjel autobusem do Thajska a jak jsem se spetl. Po prijezdu do Phnom Penhu jsem vyrazil zavesen na subtilnim omlacenem motocyklu a vezen muzem s voskovou kuzi a tremi zuby v horni celisti smerem k Thajske ambasade. Ocekaval jsem obdobnou proceduru jako u nas ci kdekoli jinde , ale vzhledem k tomu, ze Kambodza nema uplne dobre sousedske vztahy s Thajskem a podle nejakeho kambodzana meli pred tremi mesici ozbrojeny stret pri kterem zemreli tri vojaci, tak je vse jinak. Do samotne budovy ambasady nelze nijak proniknout, pouze u vstupni brany je zaprasene vydejni okenko, ktere pusobi spise jako pruzor vratneho nez cokoli jineho, tam samozrejme nikdo nesedel. A tak jak to uz je v Kambodzi zvykem se mne ujali hodni lide. Vse se odehravalo na chodniku pred ambasadou a o to to bylo vice znepokojive, protoze to postradalo jakykoli punc oficiality, ktery bych pri predavani jedineho cestovniho dokladu, ktery na cestach mam ocekaval.A uz zacal rej,kdy kolem mne krouzil trojzuby motorkar a tri policiste, alespon podle uniforem, bohuzel mela kazda jinou barvu a tak jsem se popravu mohl domnivat, zese jedna o policii modni. Do toho vseho se pripletl nejaky kolemjdouci,ktery neco hulakal, ale nevydrzel to dlouho a odpadl jako prvni. Modni policista za kostrbateho prekladu tuktukare sdeloval, ze mu mam pas odevzdat a zitra si pro nej odpoledne prijit a jiz v nem udajne bude vizum, zaroven huhlal neco o 35 $, nasledne pro potvrzeni sve funkce vytahl zlutou umulousanou obalku prevazanou motouzem a rozeviral pred myma zdesenyma ockama cizi pasy, konkretne pas nejakeho cernocha podle fotky, ve kterem bylo vlozeno 40$. Policiste se poruznu menili v poradi ve kterem halekali, vselijak se osivali a hulakali jako certi. Nahle pred ambasadou jiz neslo o proste udeleni viza jehoz udeleni je zalezitost jednoho odpolene, ale zacala drazba a ja mel byt drazitel. Certi hulakali fifty, fifty a to uz jsem svuji zesinalou zelenozlutou tvar upinal k uprku. Nacez si ruzovy policista vsiml mych obav a na papirek smolil jakesi znaky, svoje jmeno a telefoni cislo udajne.Obratil jsem sve zdesene a nevricne oci k odchodu.Sice jsem nemel vizum, ale alespon jsem byl drzitelem pasu. Utikal jsem zhnusen tim rejem zlocinneho syndikatu do zaprasenych ulic Phnom Penhu, co bude dal, co bude nasledovat?

Aj vaj Kurva, stale jsem se neodlepi z Kambodzi a cekaji mne jeste minimalne dva dny zde, aj vaj.Zitra mirim do phnom penhu na baletadlo Do BangKoku ci na bus aj vaj.

Dnes jsme zamrzli v Sihanoukville, jelikoz tento kout sveta je zgruntu hodny k okamzitemu uprku, rozhodli jsme se ze uprchneme a to hned ten den co jsme do techto prisernych koncin zavitali.
Jelikoz Sihanoukville je letovisko, ktere se snazi lapat turisty na podobna lakadla jako v letoviscich v Thajsku, ale v pravde horsi kvality, tak nema co nabidnout ani zhyckanym turistum a vzhledem k makabrozni premene na hybrid mezi skladkou a stavenistem brlohu pro navstevniky,tak ani cestovatelum, kteri nestoji o davy Amiku a ozralych pokerovanych dedku opecenych na slunci do krupava.
My jsme bohuzel zde, jelikoz nam majitel gesthousu, ktery nejspis patri mezi ty obzvlast vysmaty kambodzany, protoze se porad vali v nekde v utrobach svyho domu a kdykoli vyleze, tak si dopina kalhoty.Zkratka nam prodal listky na jedinou lod ktera opousti Sihanoukville a miri k Thajskym hranicim a nasmolil na ni znatenym zpusobem za asistence sve matky, ktera razitkovala, odjezd ve 12,00. Dopoledne jsme tedy vyrazili v tuktuku do pristavu. Pojizdeli jsme tedy smerem k pristavu, kdyz byla nadohled morska plan, tak jsme se vydali mezi kulnami lemovanymi plechovym plotem a tunami odpadku vsude kolem do pristaviste lodi, ktere vypadalo spise jako nejaka zatuchla leta neobydlena rybarska osada. A tam nam tuktukar a nejaci dalsi hlaholici kambodzani sdelili, ze lod odplouva v 11,00 nikolivek ve dvanact a tu se tuktukar rozzaril, ze nas tedy veme zpatky a cele to krasne vymyslel za cenu deseti dolaru. Dojeli jsme tedy zpatky a nechali si vratit penize za lodni listky, kdy nas soudruh co nam ty listky prekvapil argumentem, ze to neni jeho problem, ale problem lodni spolecnosti, ktera zmenila odjezd. Samozrejme nechtel tuktukarovi , ktereho nam navic sam dohodil odskodnit a soudruh tuktukar stale trval na cene deseti dolaru, ackoliv v Phom Penhu jsme platili za tricet km sedm dolaru a to na nas jeste cekal zhruba hodinu u poli smrti. Tuktukari zde maji zvlastni druh vymahani svych pozadavku, rekne si treba patnact dolaru za sedm km a kdyz se mu turista rozhodne dat castku adekvatni a obvyklou v miste, tak si penize nevezme a vyda se turistu pronasledovat a sledovat po meste.Coz se stalo nam. Tuktukarovi se ctyr5i dolary za sest km zdalo malo a tak se zamyslil a vyhodnotil, ze dalsich x dolaru mu bude vydano, kdyz se prichyti rukou za jeden z popruhu batohu a tim se moje lokomoce zacne zadrhavat a penize se zacnou jen hrnout. Nevypadl ani zlatak.

Jak se jezdi v Phnom Penhu. Pri cestach na fichtlu po Thajsku jsem si uvedomil, ze ac doprava vypada chaoticky,nebezpecne a naprosto bez pravidel, tak ridici jezdi velice ohleduplne a ve zdanlivem chaosu je vnitrni rad. V Cambodii nikoli, tady doprava vypada chaoticky a take takova je. Je takova z gruntu, nelitostne a jednou provzdy.
A mel jsem se o tom presvedcit, kdyz jsme se vydali k pamatniku na killing fields, kam nas vezl tuk tuk utrzeny ze retezu. Nejprve bylo treba usmlouvat nehorazny pozadavek za tech tricet km, ktere citala vzdalenost tam i zpet. A hura do provozu ve voziku tazenem fichtlem znacky honda.Fichtl moc nejel protoze s takovym zatizenim, ktere bude jednou vlacet zrejme izenyri v Honde nepocitali, takze rychlost narozdil od tuktuku vThajsku nebyl ten duvod permanentniho strachu.
Popisu jen par situaci, ktere me nutily se az hystericky smat a casto opakovat kurva. Musim zduraznit, ze v Phnom Penhu jsou silnice magistraly a znacky, ktere se prilis nelisi od jinych daleko vyspelejsich mest.
Nejzabavnejsi byly vetsinou pokusy prejet z ctyrproudove silnice v jednom smeru doleva pres ctyrproudovou silnici v druhem smeru v miste, kde se tutukarovi zamanulo. Vypada to asi takto, na silnici je znacka zakazu odboceni vlevo, pred ni sedi dva policajti a na dalku se z jejich budky line desivej cesnekovej oder, nebo mozna to nebylo z budky policajtu, ale zni to lip.Nu a to je ten nejvhodnejsi moment vlitnout do protismeru a napric ctyrmi pruhy v nejhustsim provozu se snazit projet, ale naprosto bezskurpulozne drze a hrube. V tu chvili se nekdo s celou rodinou kdy matka a dcera drzi tasky plne kurat a otec ridi jen jednou rukou a druhou telefonuje rozhodne, ze taky pojede v protismeru a vyda se klickovat, nacez fichtlove, kteri se snazi objizdet tuktuk napric magistralou a nemajic jinou sanci, vjedou do protismeru ze ktereho vyjel tuk tuk. A tesne vedle toho sedi dva policajti ve strasnym cesnekovym oderu, kterej se pravdepodobne line z te jejich budky a nehodlaji.
Nebudu ani rozebirat mysky, kdy o zivote a smrti rozhoduji centimetry. Jen mne pobavila dalsi spise humorna situace, kdy jsme jeli zase po dvouproudove magistrale, ktera byla navic oddelena od druheho smeru betonovymi bloky.A tu nahle tuktukar brzdil co mohl, protoze primo proti nemu v protismeru brzdil pan v klobouku a s dvema pytli mouky k tomu.Uz se vubec nedivim, ze tady nepujcuji turistum mopedy, ja bych si ho po tomto zazitku tez nepujcil. Moje zivotnost by nebyla dlouha.

Vcera 19.1.08 jsme byli v Angoru a aby to nebylo jen tak pojizdeli jsme v nem za naproste tmy. Do chramoveho komplexu jsme puvodne ani nechteli, pouze se projet na odobe damske esky, kterou jsme zapujcili za dva $ na den. Cesta ze probihala v rozvlacnem tempu az do doby, kdy nas na frekventovane silnici asi ve ctyri hodiny odpoledne zastavil maly pan v kosili s napisem police a rekl nam, ze dal jet nesmime.Optal jsem se tedy proc a on odvetil, ze po teto silnici mohou poze cambodian people. Otocili jsme se a lesikem projeli na druhou soubeznou silnici v pravde horsi kvality a za zvuku permanetniho treni lozisek v zadnim naboji jsme putovali kupredu. Nu a co se nestalo, na dohled pres vodni hladinu se rozprostiral hlavni chram angoru a po prave strane take budka, ze ktere vybehla pani s napisem police a chtela videt listky, na to jsem vytahl mapu a pozadal jsem ji o lokalizovani. Nacez pichla do mapy a odesla opet dlit do budky. Zda se, ze turista se k Angoru bez listku nesmi ani priblizit a tento okruh je jiste tak pet km od vlastniho chramu ve smeru od siem ripu. Ve snaze majit cestu zpet jsme do chramoveho komplexu vnikli, nacez se zacalo serit, ale to jen atmosferu umocnovalo. Jenze slunko v techto koncinach zapada rychle a nas zastihlo na rovnych silnickach, propletajicich se mezi ruinami. Nastesti jsem se vzdy mohl spolehnout na moji vnitrni srelku. Serilo se kvapne ale vnitrni kompas slapal jako hodinky, nikolivek osvit kola, dynamo odmitalo budit vynuti. Tma jiz byla naprosta v dzungli rval hmyz a zvirata selestila za vsech stran, stejne tak selestil i zadni naboj esky, kde se loziska pohybovala mimo urcene drahy. Snazil jsem se napodobit sovu, ale to jen vyprovokovalo nejake lesni zvire k odpovedi a tak jsem toho hned zanechal. Cesty prestaly byt podle pravitka, kroutily se. Nacez jsem zjistil, ze vnitrni kompas zacina kolabovat. A ted babo rad, babo rad pomyslel jsem si a zaroven to i rekl N. Nu nic, je potreba zapojit intuici odhad a viru, tma jiz byla takova, ze by si do ni clovek ustlal i s eskou, ale nastesti se obcas kolem prohnal nekdo na fichtlu a ozaril nam delsi usek, obcas mezi stromy prosvitalo jasne hvezdne nebe.Sestra se drzela za mnou a po celou dobu jsme dukladne proverovali nasi vzajemnou polohu. Ona vzkriknutim ja te nevidim dostavala odpoved ja te slysim. Nahle jsme kamennou branou vjeli na prostranstvi, kde nebe melo sanci prostor trochu vice prozarit, ale hle, cesta se delila. A ted babo rad, pomyslej sem si a zaroven to i rekl. Vydali jsme se tedy doprava, ale vzhledem k tomu ze vnitrni kompas nereagoval, bylo otazkou casu, kdy zacneme mit obavy o spravnosti nasi volby. Ted babo rad a vskutku zdalky zacal prostor pred nami prosvetlovat fichtl a na nem cela rodina. Pani nas se smichem otocila nazpet a my se vydali vstric uplne stejne tme, ale v opacnem smeru. Nahle se podel cesty v lese zacali zjevovat svetelka osvetlujici drevene chyse a cely ten vyjev na mne zapusobil, jako letni chatova osada v Kersku, nebo nocni pohled na chatovou osadu v Revnicich. Pred nami byl jeden z nejsvetlejsich bodu v lese a tak jsme se jak nocni mury vydali k nemu. Ve skutecnosti se nam naskytl mysticky pohled na sediciho budhu v nadzivotni velikosti, ktery byl nasvicen sporadicky umistenymi zarovickami, jakymi se zdobi vanocni stromecek. Kolem budhy chodil v te tme mnich a tak jsem ho pozadal o radu. Pak nas jiz cekal navrat do mesta, kdy nam ochotni ridici fichtlu cas od casu delali kratke doprovodne cesty a svitili do te doby nez je nase pomale tempo zacalo obtezovat. Minuli jsme ozareny hlavni chram, kde si v okoli mistni omladina delala nocni program, projeli okolo strazni budky, ze ktere pred tremi hodinami vybehla ona zena a ja zjistil, ze moje vnitrni strelka opet zacala neomylne ukazovat.

Setkani s krestanem: Na svete existuje lod se jmenem Doulos a ta plove po svete pod Maltskou vlajkou a na te lodi se plovil po tri mesice i nas krestan.Jmenoval se Marco Baumann.Byl vesely a povidavy a jeho ukolem bylo po tri mesice sirit nadeji, viru a kvalitni zanrove knihy vsude po svete, kam jen lod Doulous svoji posadku,ktera citala nekolik stovek krestanu z celeho sveta, donesla. Nu a s timto chlapcem jsme spojili na cas svoje cesty po rozmlacene silnici do Siem Ripu, kde nas za penize vulgarne vysrobovane do astronomickych vysin, vezl taxikar. Hovor plynul jaksi beze mne a ja jsem si sumiroval v hlave padne argumenty proticirkevniho charakteru, jenze vzdy mi v me velkolepe obzalobe cirkve chybelo nejake dulezite slovni spojeni bez ktereho by to bylo bezzube. Proto jsem od tohoto zameru upustil. Sestra s Marcem naprosto bez obalu resila jeho osudove vztahy svatbu,jeho sexualni orientaci a dozvedela se , ze neni gay a ceka jen na tu pravou. Domnival jsem se, ze i ateista muze prozrit a najit v sobe cestu k bohu, v pripade natalie pres Marca Baumana, ale ukazalo se, ze jeste neni pripravena.....